Skauti z Krnova opět pomáhali s bojem proti invazní lupině v unikátním Genofondovém sadu

Časně ráno, okolo osmé hodiny, se v pastevním areálu v Chomýži sešla skupina asi třiceti dobrovolníků. Skauti z oddílu Skaut Krnov se do Genofondového sadu nevydali poprvé. A právě to bylo znát. Žádné zdlouhavé vysvětlování, žádné tápání. Rýče do rukou a do práce!

Projekt Patronáty: dlouhodobý vztah k místu

Akce proběhla v rámci projektu Patronáty , který organizuje Skautský institut . Smyslem projektu je propojit skautské oddíly s konkrétními lokalitami, o které pečují opakovaně a systematicky – nikoli jednorázově. Krnov má díky tomu „svůj“ kousek přírody, ke kterému se skauti pravidelně vracejí, sledují výsledky své předchozí práce a staví na tom, co už společně vybudovali. A výsledky jsou vidět. Tam, kde dřív invazní rostlina bezostyšně expandovala, se dnes opět prosazují původní druhy. Přesně tak, jak to má být.

Čtyři hodiny v zemi – doslova

Hlavní náplní dopoledne bylo vykopávání kořenů invazní rostliny. Nestačilo seseknout nadzemní část, protože invazní druhy jsou na to zvyklé a bez odstranění kořenů se vrátí zpět. Děti i dospělí proto vzali do rukou rýče a nechali se dělat fyzicky náročné, ale o to uspokivější práce. Akce skončila kolem dvanácté hodiny. Za sebou dobrovolníci nechali znatelně čistší plochu a původním druhům rostlin uvolnili prostor, světlo i živiny, o které je invazní druh připravuje.

Odměna na závěr: bobr, kterého nebylo vidět – a přesto byl všude

Nejlepší přišlo až na konec. Jako odměna za dopolední dřinu se účastníci vydali na malou detektivní exkurzi, stopovat bobra evropského, největšího hlodavce Evropy, který se v lokalitě natrvalo zabydlel.

Samotného bobra nikdo nespatřil, tento noční živočich se ve dne před lidským očím spolehlivě skrývá. Přesto bylo jeho přítomnost cítit doslova na každém kroku. Na okolních stromech se jasně rýsovaly charakteristické stopy bobřích zubů na kůře a dřevě. Poblíž bylo možné pozorovat pobytové znaky: ohlodané pahýly, stopy v blátě, zbytky potravy. A jako vrchol si účastníci prohlédli bobří hráz, ukázkový příklad inženýrského díla, které bobřům umožňuje upravit vodní hladinu přesně podle svých potřeb.

Pro děti to byla přirozená lekce ekologie v tom nejlepším slova smyslu: učit se číst krajinu, vnímat stopy života tam, kde na první pohled nic není. Naučily se, proč jsou invazní druhy problémů, jak funguje péče o genfond starých odrůd a, snad nejdůležitější, že i malé ruce a pravidelná péče dokážou výrazně pomoci. A bobr? Ten to z bezpečí svého úkrytu jistě také ocenil.